Apiterapie je léčebný obor, který využívá působení včel a jejich produktů na lidský organismus.
Lidé a včely se potkávají už od nepaměti. Nejstarší dochované zmínky o včelaření jsou z doby před 16 000 lety na malbách v Aranských jeskyních ve Španělsku.
Lidé si velice brzy všimli, že včelí med není jen velice chutná potravina, a tak začali jeho léčebné, hojivé i konzervační účinky využívat.
Považuji za pravděpodobné, že sběrači medu pomalu a nedobrovolně přicházeli na další účinky apiterapie na vlastní kůži. Nedá se ovšem vyloučit, že staří léčitelé/šamani toto viděli a věděli.
Z doby před několika tisíciletími máme záznamy o využívání včel z Egypta i z Číny. Ze zápisů z kronik víme, že v Evropě ve 12. století, včelím jedem léčili dnu Karlu Velikému. V 17. století léčili revmatismus Ivana Hrozného včelími vpichy. Cestopisy ze 17. století dokládají používání včelích produktů u severoamerických indiánů. V Evropě (s vyjímkou východních oblastí) se ale temné síly středověku snažily veškeré osoby disponující přírodovědeckými znalostmi dostat na hranici a tak se Evropa v době, kdy arabští a čínští lékaři běžně operovali, dostala v lékařství do doby kamenné. Vlastně ještě před zhruba sto lety naše medicína léčila pouštěním žilou. Apiterapie tak musela stovky let čekat na své znovuobjevení.
Znovuobjevitelem a zakladatelem moderní apiterapie v naší kultuře, se stal Dr. Philippe Terč. Narodil se v Prapořišti na domažlicku německému otci a české matce jako občan Rakouského císařství. Gymnázium i lékařskou fakultu vystudoval ve Vídni. Po praxi na vídeňské chirurgické klinice se usídlil, jako oční lékař, v tehdy ještě rakouském, dnes slovinském Mariboru.
Trpěl revmatismem ruky a když jej jednou pobodaly včely, všiml si, že revmatické bolesti ustoupily a ruka byla mnohem pohyblivější.
Včelí bodnutí začal testovat na svých pacientech a z 650 z nich se u 593 zdravotní stav zlepšil. Začal se tedy této metodě věnovat více a výsledkem byla roku 1888 jeho základní práce “O vztahu včelího bodnutí k revmatismu”.
Na počest data jeho narození – 30.3.1844 - vyhlásila Světová apiterapeutická společnost 30. březen Světovým dnem apiterapie.
Apiterapie, jak je shora uvedeno, je obor velmi starý a ne všude si jej nechali vzít. Proto nejsme odkázáni jen na znovuobjevování, ale můžeme znalosti čerpat z oblastí, kde je apiterapie trvale vnímáná jako účinná léčebná metoda. Jsou to především Rumunsko, Rusko, Ukrajina a Čína. V 70. letech 20. století mezi těmito zeměmi bylo i Československo.
